Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak jsem se stala světoobčanem a pak zpět Čechem

10. 06. 2017 19:17:36
Byla jsem 3 roky na bakaláři na Christ Church University a 2 roky na magisterském studiu na University of Kent, obě sídlily v Canterbury. Tehdy to bylo pro mě a pro mého přítele Mirka velké dobrodružství jít studovat do jiné země,

zvlášť když jsme oba měli pouze průpravu obyčejné středoškolské angličtiny. Jelikož jsem chtěla studovat, cestovat a časem se stát znalým světobočanem, řekla jsem si, že moje pouť začne v zemi Harryho Pottera, jehož jsem srdečním fanouškem. Zvolila jsem si pro studium Cizí jazyky a Turismus, což byly pro mě základní obory na to, abych se jednou stala tím světoobčanem.

První měsíc studia Cizích jazyků jsem zjistila, že nejsem schopna rozumět vůbec zadání úkolů ani učitelům, kteří mluvili úplně jinou angličtinou než mí středoškolští učitelé, natož, abych danou věc třeba překládala ještě do jiných jazyků a plnila složité gramatické úkoly. Změnila jsem si tehdy z nouze obor Cizí jazyky na Mezinárodní vztahy, protože mi to znělo dobře, ale nevěděla jsem pořádně, co to je.

O politiku jsem se do té doby nikdy moc nezajímala, byla jsem běžná "mladá". První rok jsem byla vůbec ráda, že asi 40-60% výkladu vůbec rozumím (podle toho, kdo zrovna přednášel) a jakž takž zvládám plnit úkoly a assignementy alespoň na ty Céčka. Tehdy mě trochu více než Turismus překvapivě chytl ten vedlejší obor - Mezinárodní vztahy, takže jsem si v druhém ročníku změnila poměr 60:40 ve prospěch Mezinárodních vztahů. Na začátku druháku si živě pamatuji jednu hodinu, která mě ovlivnila dodneška. Měli jsme hodinu s názvem Civil society, výklad dělala mladá irská profesorka. Já jsem tehdy neměla zformovaný žádný politický názor, nicméně jsem asi začala mít zárodky kritického myšlení.

Pouštěla nám na videu různé názory představitelů neziskovek a představitelů Civil society, většinou kritizující USA, prezidenta Bushe, západ obecně nebo Světovou banku. A byl tam jeden obvzlášť agresivní příspěvek kritizující kapitalismus a jako jedinou cestu prosazoval jej zničit a nahradit mnohem spravedlivějším systémem (video nebylo prezentované jako kuriozita, ale jako legitimní akademický názor). Názory tohoto pána byly prakticky srovnatelné s tím co u nás tvrdili komunisté ve 40. letech. Tehdy mě na tom zarazila jedna věc. Celý život bylo mně a dalším studentům na základních a středních školách servírováno, jaký byl komunismus svinstvo. Byly nám pouštěny filmy o popravě Milady Horákové, videa o americkém broukovi Mandelince, bylo natočeno x filmů - Pelíšky, Pupendo, Rebelové, aby se šířila osvěta o škodlivosti komunismu, jak je dobře, že máme kapitalismus a jsme "prozápadní". A najednou toto. V Británii jakoby to nevěděli, jakoby nás v ČR vlastně učili úplné bludy.

Tady (v Británii) na VŠ se učilo něco jiného (samozřejmě byla k tomu možná demokratická diskuse, nicméně já byla vážně v šoku, že to ostatní okamžitě neodsoudili a tvářili se spíše neutrálně a někteří lehce přikyvovali). No, řekla jsem si v té chvíli, že možná můj úkol na této univerzitě a v tomto času je dát studentům jiný pohled. Přihlásila jsem se do tedy aktivity "Making Politics Matter" na pozici dobrovolníka organizátorky politických událostí pro studenty.

Najednou se v druhém ročníku z nejisté české holky v Anglii stala docela důležitá osoba a politická aktivistka. Svou hlavní úlohu jsem viděla v tom, že budu "osvětovat" anglickým studentům, jak je špatný komunismus. Jako první událost jsem naplánovala debatu Socialismus vs kapitalismus. Studenta, který obhajoval socialismus jsem našla hned (věděla jsem, že jistý ukecaný Kirk pravidelně nosí tričko Young Comunist) ale měla jsem problém najít někoho, kdo by obhajoval kapitalismus.

Nakonec jsem tedy řekla svému příteli, který byl v té době zapálený volič ODS a liberální pravičák, i když jsem tušila, že v debatě proti Angličanovi bude mít jazykový handicap. K mému překvapení byla debata úplně narvaná. Kirk i Mirek předvedli své prezentace, pak začaly dotazy. Vesměs to byla docela smršt na chudáka Mirka, studentstvo bylo opravdu naladěno silně protikapitalisticky. Nějaký student z ameriky argumentoval, jak mají díky kapitalismu šílenou moc korporací, hroznou zdravotní péči, jak dělá užitečného idiota bohatým, když takto obhajuje kapitalismus. Jedna studentka ze severu Anglie spustila: "Kvůli lidem jako ty to u nás vypadá tak jak to vypadá, naše rodina žije z mála v sociálních bytech . Řekni mi, kdyby si žil jako chudý a hladový v africe, pořád by si obhajoval kapitalismus?" Mirek jí odpověděl, že má v hodně věcech pravdu, a třeba ohledně bydlení, že máme v kapitalismu krásně opravené paneláky postavené za komunismu a lidi mají dobré bydlení.

Pár kamarádek slovenek, které jsme pozvali se nestačily divit: „To jsou Angličani vážně tak strašně levicoví?" Nakonec se jedna z nich zeptala Kirka, jestli ví o nějaké zemi, kde by byl socialismus úspěšný a jestli ví, jak to ted chodí v Severní Koree. Kirk řekl, že leninismus nebyla ta správná cesta, že skutečně dobrý socialismus ještě nikde nepřišel. Nicméně jsem i tak byla spokojená. Mirkovi pak přišlo hodně lidí poblahopřát a příště jsem si řekla, že uspořádám další osvětovou akci. Měla jsem v plánu udělat filmovou noc, kde se měl promítat film, který nám pouštěli na gymnáziu jako agitaci proti komunismu - orwellovskou Farmu zvířat.

Událost měla opět úspěch, pustila jsem na velkém plátnu film a pak jsem přednesla na konci svůj komentář, jak byl ve filmu znázorněn komunismus, jak to znázorňovalo realitu ve východním bloku a proč to tedy nemůže fungovat. Výklad, u kterého by mě nenapadlo, že by ho mohl někdo pak zpochybnit (to byla přece ta pravda, to jak nám to prezentovali a učili na gymnáziu a v hodinách české literatury). Obecenstvo se tvářilo spokojeně a byl to pro mě další úspěšný večer (většinu z nich tvořili prváci, co nějak silný názor neměli).

Další akci jsem měla v plánu udělat promítání archivních zpráv v ČT s americkým broukem mandelinkou. Den po filmu si mě ovšem zavolal ředitel politického odboru. K mému překvapení mi řekl, že se mu nelíbil můj výklad a že by s ním dokázal polemizovat, že Orwell mohl klidně znázorňovat i kapitalismus a že se mu celkově zdá, že se snažím dělat na této škole osobní politickou agitaci. A to je nepřípustné, protože Making politics matter je čistě apolitické. A oni neodsuzují žádnou politickou ideologii. Snažila jsem se mu vysvětlit, že můj výklad byl neutrální (ano, byla jsem tehdy naivní, politický nováček a opravdu jsem to jako neutrální brala)a ne politicky zabarvený, že moji rodiče zažili komunismus. Po delší debatě z něj nakonec vypadlo, že on sám je názorově marxista, že na to téma píše odborné články a můj výklad se ho dotkl. Neměla bych tedy dál pokračovat v pozici organizátorky události Making politics matter.

Tak jsem skončila. Ale ten určitý pocit hořkosti a nepochopení ve mně zůstal. Častěji jsem si pak všímala různých jiných věcí. Ten samý profesor, který mě odvolal, nás učil ve třetím ročníku předmět Politické ideologie. Předmět byl na půl roku a zahrnoval tyto ideologie: Feminismus, environmentalismus, marxismus, komunismus (pro jistotu jeste zvlášť), kapitalismus, moderní antikapitalismus, fašismus a americké kulturní války. Až později v životě jsem se dozvěděla že existuje i nějaký klasický liberalismus, neoliberalismus, konzervatismus, libertarianismus či euroskepticismus, v této však škole ne. Naopak jsme měli předměty Globální vláda, Evropská integrace, Náboženství a politika atd.

Tehdy jsem byla politicky nepolíbená, a až zpětně mi to všechno dochází, jaký toto má vlastně význam a jak to souvisí se současnými událostmi. Všechny ty protesty proti Brexitu, proti Trumpovi, 90% mladých 18 - 25 volící radikálního Jeremyho Corbyna, má všechno původ u těchto vzdělaných elit. Na západě je teď moderní určitý ideologický trend. Za prvé, být protikapitalistický, pro progresivní zdanění, hlavně bohatých. Pro co nejvyšší přerozdělování zdrojů a rovnost majetků. A maskovat to pojmem solidarita. Za druhé, být společensky progresivní, podporovatel gayů, feminismu a ekologie (kdokoliv, kdo se k tomuto staví do opozice je buď ignorant, homofob, zastaralý či šovinista a proti ženám). Za třetí, být proevropský a nakloněn různým formám globální vlády, být okázale tolerantní k různým kulturám. Opozice k tomuto jsou považovány za národovce, fašisty, nenávistné.

Tento trend propagují vzdělanci, kteří na to píšou odborné články a rešerše a rádi jsou v "opozici" proti tomu, co tu bývávalo po staletí, s tím, že je potřeba se posunout novou progresivní cestou. Od nich to přebírají studenti, ze kterých se stanou levicoví aktivisté. Většinu tohoto trendu přejímá Evropská Unie, která má ráda oporu pro svou politiku v podobných odborných rešerších. Tento trend pak přejímají i celebrity a pořádají koncerty na podporu žen, LGBT či ekologických aktivit. Je velmi rozšířený názor, že lidé, kteří dané hodnoty nepodporují, jsou vlastně nevzdělaní, nechodili na podobné univerzity, kde by jim to vysvětlili, nečetli si rešerše, nejsou obeznámeni s mnoha fakty, nerozumí tomu, že se svět někam "posouvá". Řídí se jen pochybnými zastaralými hodnotami, subjektivními pocity či "selským" rozumem.

Dnes je ze mě politická aktivistka (nějak se mi to od té školy zalíbilo, politika je docela fascinující, či ne..?), která podporuje zcela jinou politiku, než ji učili na škole. Někdo z mladých studentů humanitních věd také musí dělat opozici. Částečně "mě" vytvořili oni. Snažím se rozumně vysvětlovat proč socialismus nefunguje, proč není dobré příliš danit produktivní lidi, že EU není svou skladbou úplně ideální organizace a také že některé, původně dobře myšlené filosofie - feminismus, environemntalismus či multikulturalismus se můžou docela zvrhnout. Nejsem v tom sama, jsou zde další, obzvlášt v ČR a v zemích bývalého východního bloku a za to jsem moc ráda. Věřím, že jednou to budeme my, kdo budeme vytvářet nové "trendy" bez toho, aniž bychom je nutili jako naše opozice na školách.

Autor: Natálie Lavrinčiková | sobota 10.6.2017 19:17 | karma článku: 48.35 | přečteno: 18430x

Další články blogera

Natálie Lavrinčiková

Britské volby: Co čekat od 2 hlavních stran?

Británii čekají dnes nejdůležitější parlamentní volby, které rozhodnou o osudu země v dalších čtyřech letech. Výsledky nám můžou napovědět, jaká nálada v britské společnosti panuje.

7.5.2015 v 9:58 | Karma článku: 14.88 | Přečteno: 573 | Diskuse

Natálie Lavrinčiková

Proč favorizovaná Beyonce nakonec nezískala Grammy za album roku?

Málokdo tohle předvídal. Ačkoliv jiné kategorie byly často rozporuplné, v předpovědi na album roku byli novináři i kritici za jedno - přání i typ sebezvané album Beyoncé. Komise se ovšem včera postarala o jeden z největších šoků v grammy historii za posledních léta. Beyonce neproměnila jak album roku, kterou získal alternativní umělec Beck, tak ani menší nominaci za Nejlepší urban album, kterou jí vyfoukl průměrný Pharell Williams. Musela se spokojit pouze s ne příliš významnými Grammys za RnB výkon a song a nejlepší surround album (což většna populace neví, co vlastně znamená). Kritikami oslavové album Beyoncé byl jeden z nejpropracovanějších a z nejambicioznějších projektů, co se na popovém světě objevily. Málokteré album tolik připomínalo malovaný obraz. Nechyběly vynikající vizuály režírované těmi nejlepšími režiséry, osobně podané příběhy, které Beyonce vyprávěla svým typickým glamour způsobem, ani originální experimenty se zvukem a beaty. Tyhle aspekty dodávali albu mnoho atributů uměleckého díla, kterou nadšeně oslavovali jak kritici, tak diváci. Proč se tedy akademie nakonec rozhodla nedat albu potřebné uznání? Zkusme se zamyslet nad důvody.

9.2.2015 v 22:45 | Karma článku: 9.24 | Přečteno: 816 | Diskuse

Další články z rubriky Občanské aktivity

Vašek Peričevič

Petr Kramný vinen či nevinen IV.

Další díl z volného pokračování trestní věci Petra Kramného. Dnes se budu zabývat tzv. rozšířenou sebevraždou", kterou chtěl Petr Kramný spáchat s poukazem na to, jak lze k takovému závěru dospět, a jak jej lze prokázat.

16.8.2017 v 14:58 | Karma článku: 21.87 | Přečteno: 852 | Diskuse

Bedřich Dvořák

Na účet pro kostel v Gutech už přišly statisíce- zpráva dne

Zcela jistě potřebuje společnost jisté duchovní stánky.Máme ale vůbec odvahu stavět duchovní stánky pro 21.století ? V dnešní histerii proti muslimům, židům a křesťanům,kteří nejsou ti "správní" o tom velmi pochybuji.

16.8.2017 v 12:16 | Karma článku: 10.53 | Přečteno: 642 | Diskuse

Bedřich Dvořák

Čím nám vlastně hrozí Korea ?

Severní Korea je samozřejmě exotický režim. Uctívání svých vůdců nemá ve světě obdoby. Porovnat to lze možná se Saúdskou Arábií nebo s nějakými vůdci v Africe. Tady to těžko chápeme a zvláště když nás propaganda zahlcuje zprávami.

15.8.2017 v 21:05 | Karma článku: 24.19 | Přečteno: 1180 | Diskuse

Milada Šnajdrová

Kde se bere ta nenávist vůči neziskovkám

"Neziskovky jsou zlo". "Nedat jim ani korunu ze státního." "Všechny zrušit." Jednoduchá hesla, nepodložená argumenty, rezonují určitou částí společnosti.

15.8.2017 v 12:30 | Karma článku: 20.74 | Přečteno: 2167 | Diskuse

Bedřich Dvořák

Má privátní zdravotnictví obecně nějaký vyšší smysl ?

Určité skupiny investorů tvrdí pořád nesmyslné a nepodložené poučky o tom, že stát je ten nejhorší investor i provozovatel.Stát jsou přeci jen lidé.To platí jen z toho pohledu,že se krade ze státního jednodušeji než z privátního.

14.8.2017 v 13:26 | Karma článku: 7.19 | Přečteno: 339 | Diskuse
Počet článků 4 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 5429
Je jeden způsob, jak se vyhnout kritice: nedělej nic, neříkej nic a ničím se nestaň. - Aristoteles


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.