Jak jsem se stala světoobčanem a pak zpět Čechem

10. 06. 2017 19:17:36
Byla jsem 3 roky na bakaláři na Christ Church University a 2 roky na magisterském studiu na University of Kent, obě sídlily v Canterbury. Tehdy to bylo pro mě a pro mého přítele Mirka velké dobrodružství jít studovat do jiné země,

zvlášť když jsme oba měli pouze průpravu obyčejné středoškolské angličtiny. Jelikož jsem chtěla studovat, cestovat a časem se stát znalým světobočanem, řekla jsem si, že moje pouť začne v zemi Harryho Pottera, jehož jsem srdečním fanouškem. Zvolila jsem si pro studium Cizí jazyky a Turismus, což byly pro mě základní obory na to, abych se jednou stala tím světoobčanem.

První měsíc studia Cizích jazyků jsem zjistila, že nejsem schopna rozumět vůbec zadání úkolů ani učitelům, kteří mluvili úplně jinou angličtinou než mí středoškolští učitelé, natož, abych danou věc třeba překládala ještě do jiných jazyků a plnila složité gramatické úkoly. Změnila jsem si tehdy z nouze obor Cizí jazyky na Mezinárodní vztahy, protože mi to znělo dobře, ale nevěděla jsem pořádně, co to je.

O politiku jsem se do té doby nikdy moc nezajímala, byla jsem běžná "mladá". První rok jsem byla vůbec ráda, že asi 40-60% výkladu vůbec rozumím (podle toho, kdo zrovna přednášel) a jakž takž zvládám plnit úkoly a assignementy alespoň na ty Céčka. Tehdy mě trochu více než Turismus překvapivě chytl ten vedlejší obor - Mezinárodní vztahy, takže jsem si v druhém ročníku změnila poměr 60:40 ve prospěch Mezinárodních vztahů. Na začátku druháku si živě pamatuji jednu hodinu, která mě ovlivnila dodneška. Měli jsme hodinu s názvem Civil society, výklad dělala mladá irská profesorka. Já jsem tehdy neměla zformovaný žádný politický názor, nicméně jsem asi začala mít zárodky kritického myšlení.

Pouštěla nám na videu různé názory představitelů neziskovek a představitelů Civil society, většinou kritizující USA, prezidenta Bushe, západ obecně nebo Světovou banku. A byl tam jeden obvzlášť agresivní příspěvek kritizující kapitalismus a jako jedinou cestu prosazoval jej zničit a nahradit mnohem spravedlivějším systémem (video nebylo prezentované jako kuriozita, ale jako legitimní akademický názor). Názory tohoto pána byly prakticky srovnatelné s tím co u nás tvrdili komunisté ve 40. letech. Tehdy mě na tom zarazila jedna věc. Celý život bylo mně a dalším studentům na základních a středních školách servírováno, jaký byl komunismus svinstvo. Byly nám pouštěny filmy o popravě Milady Horákové, videa o americkém broukovi Mandelince, bylo natočeno x filmů - Pelíšky, Pupendo, Rebelové, aby se šířila osvěta o škodlivosti komunismu, jak je dobře, že máme kapitalismus a jsme "prozápadní". A najednou toto. V Británii jakoby to nevěděli, jakoby nás v ČR vlastně učili úplné bludy.

Tady (v Británii) na VŠ se učilo něco jiného (samozřejmě byla k tomu možná demokratická diskuse, nicméně já byla vážně v šoku, že to ostatní okamžitě neodsoudili a tvářili se spíše neutrálně a někteří lehce přikyvovali). No, řekla jsem si v té chvíli, že možná můj úkol na této univerzitě a v tomto času je dát studentům jiný pohled. Přihlásila jsem se do tedy aktivity "Making Politics Matter" na pozici dobrovolníka organizátorky politických událostí pro studenty.

Najednou se v druhém ročníku z nejisté české holky v Anglii stala docela důležitá osoba a politická aktivistka. Svou hlavní úlohu jsem viděla v tom, že budu "osvětovat" anglickým studentům, jak je špatný komunismus. Jako první událost jsem naplánovala debatu Socialismus vs kapitalismus. Studenta, který obhajoval socialismus jsem našla hned (věděla jsem, že jistý ukecaný Kirk pravidelně nosí tričko Young Comunist) ale měla jsem problém najít někoho, kdo by obhajoval kapitalismus.

Nakonec jsem tedy řekla svému příteli, který byl v té době zapálený volič ODS a liberální pravičák, i když jsem tušila, že v debatě proti Angličanovi bude mít jazykový handicap. K mému překvapení byla debata úplně narvaná. Kirk i Mirek předvedli své prezentace, pak začaly dotazy. Vesměs to byla docela smršt na chudáka Mirka, studentstvo bylo opravdu naladěno silně protikapitalisticky. Nějaký student z ameriky argumentoval, jak mají díky kapitalismu šílenou moc korporací, hroznou zdravotní péči, jak dělá užitečného idiota bohatým, když takto obhajuje kapitalismus. Jedna studentka ze severu Anglie spustila: "Kvůli lidem jako ty to u nás vypadá tak jak to vypadá, naše rodina žije z mála v sociálních bytech . Řekni mi, kdyby si žil jako chudý a hladový v africe, pořád by si obhajoval kapitalismus?" Mirek jí odpověděl, že má v hodně věcech pravdu, a třeba ohledně bydlení, že máme v kapitalismu krásně opravené paneláky postavené za komunismu a lidi mají dobré bydlení.

Pár kamarádek slovenek, které jsme pozvali se nestačily divit: „To jsou Angličani vážně tak strašně levicoví?" Nakonec se jedna z nich zeptala Kirka, jestli ví o nějaké zemi, kde by byl socialismus úspěšný a jestli ví, jak to ted chodí v Severní Koree. Kirk řekl, že leninismus nebyla ta správná cesta, že skutečně dobrý socialismus ještě nikde nepřišel. Nicméně jsem i tak byla spokojená. Mirkovi pak přišlo hodně lidí poblahopřát a příště jsem si řekla, že uspořádám další osvětovou akci. Měla jsem v plánu udělat filmovou noc, kde se měl promítat film, který nám pouštěli na gymnáziu jako agitaci proti komunismu - orwellovskou Farmu zvířat.

Událost měla opět úspěch, pustila jsem na velkém plátnu film a pak jsem přednesla na konci svůj komentář, jak byl ve filmu znázorněn komunismus, jak to znázorňovalo realitu ve východním bloku a proč to tedy nemůže fungovat. Výklad, u kterého by mě nenapadlo, že by ho mohl někdo pak zpochybnit (to byla přece ta pravda, to jak nám to prezentovali a učili na gymnáziu a v hodinách české literatury). Obecenstvo se tvářilo spokojeně a byl to pro mě další úspěšný večer (většinu z nich tvořili prváci, co nějak silný názor neměli).

Další akci jsem měla v plánu udělat promítání archivních zpráv v ČT s americkým broukem mandelinkou. Den po filmu si mě ovšem zavolal ředitel politického odboru. K mému překvapení mi řekl, že se mu nelíbil můj výklad a že by s ním dokázal polemizovat, že Orwell mohl klidně znázorňovat i kapitalismus a že se mu celkově zdá, že se snažím dělat na této škole osobní politickou agitaci. A to je nepřípustné, protože Making politics matter je čistě apolitické. A oni neodsuzují žádnou politickou ideologii. Snažila jsem se mu vysvětlit, že můj výklad byl neutrální (ano, byla jsem tehdy naivní, politický nováček a opravdu jsem to jako neutrální brala)a ne politicky zabarvený, že moji rodiče zažili komunismus. Po delší debatě z něj nakonec vypadlo, že on sám je názorově marxista, že na to téma píše odborné články a můj výklad se ho dotkl. Neměla bych tedy dál pokračovat v pozici organizátorky události Making politics matter.

Tak jsem skončila. Ale ten určitý pocit hořkosti a nepochopení ve mně zůstal. Častěji jsem si pak všímala různých jiných věcí. Ten samý profesor, který mě odvolal, nás učil ve třetím ročníku předmět Politické ideologie. Předmět byl na půl roku a zahrnoval tyto ideologie: Feminismus, environmentalismus, marxismus, komunismus (pro jistotu jeste zvlášť), kapitalismus, moderní antikapitalismus, fašismus a americké kulturní války. Až později v životě jsem se dozvěděla že existuje i nějaký klasický liberalismus, neoliberalismus, konzervatismus, libertarianismus či euroskepticismus, v této však škole ne. Naopak jsme měli předměty Globální vláda, Evropská integrace, Náboženství a politika atd.

Tehdy jsem byla politicky nepolíbená, a až zpětně mi to všechno dochází, jaký toto má vlastně význam a jak to souvisí se současnými událostmi. Všechny ty protesty proti Brexitu, proti Trumpovi, 90% mladých 18 - 25 volící radikálního Jeremyho Corbyna, má všechno původ u těchto vzdělaných elit. Na západě je teď moderní určitý ideologický trend. Za prvé, být protikapitalistický, pro progresivní zdanění, hlavně bohatých. Pro co nejvyšší přerozdělování zdrojů a rovnost majetků. A maskovat to pojmem solidarita. Za druhé, být společensky progresivní, podporovatel gayů, feminismu a ekologie (kdokoliv, kdo se k tomuto staví do opozice je buď ignorant, homofob, zastaralý či šovinista a proti ženám). Za třetí, být proevropský a nakloněn různým formám globální vlády, být okázale tolerantní k různým kulturám. Opozice k tomuto jsou považovány za národovce, fašisty, nenávistné.

Tento trend propagují vzdělanci, kteří na to píšou odborné články a rešerše a rádi jsou v "opozici" proti tomu, co tu bývávalo po staletí, s tím, že je potřeba se posunout novou progresivní cestou. Od nich to přebírají studenti, ze kterých se stanou levicoví aktivisté. Většinu tohoto trendu přejímá Evropská Unie, která má ráda oporu pro svou politiku v podobných odborných rešerších. Tento trend pak přejímají i celebrity a pořádají koncerty na podporu žen, LGBT či ekologických aktivit. Je velmi rozšířený názor, že lidé, kteří dané hodnoty nepodporují, jsou vlastně nevzdělaní, nechodili na podobné univerzity, kde by jim to vysvětlili, nečetli si rešerše, nejsou obeznámeni s mnoha fakty, nerozumí tomu, že se svět někam "posouvá". Řídí se jen pochybnými zastaralými hodnotami, subjektivními pocity či "selským" rozumem.

Dnes je ze mě politická aktivistka (nějak se mi to od té školy zalíbilo, politika je docela fascinující, či ne..?), která podporuje zcela jinou politiku, než ji učili na škole. Někdo z mladých studentů humanitních věd také musí dělat opozici. Částečně "mě" vytvořili oni. Snažím se rozumně vysvětlovat proč socialismus nefunguje, proč není dobré příliš danit produktivní lidi, že EU není svou skladbou úplně ideální organizace a také že některé, původně dobře myšlené filosofie - feminismus, environemntalismus či multikulturalismus se můžou docela zvrhnout. Nejsem v tom sama, jsou zde další, obzvlášt v ČR a v zemích bývalého východního bloku a za to jsem moc ráda. Věřím, že jednou to budeme my, kdo budeme vytvářet nové "trendy" bez toho, aniž bychom je nutili jako naše opozice na školách.

Autor: Natálie Jahodová | sobota 10.6.2017 19:17 | karma článku: 48.39 | přečteno: 19220x

Další články blogera

Natálie Jahodová

Více informací o EU = větší eurooptimista......opravdu?

K napsání tohoto článku mě přiměla smršť kritiky, která se poslední dny valí na Velkou Británii kvůli brexitu. Především pak na ty její voliče, kteří si Brexit odhlasovali.

15.3.2019 v 15:10 | Karma článku: 39.61 | Přečteno: 1675 | Diskuse

Další články z rubriky Občanské aktivity

Veronika Valíková

Ať je to ten, nebo ten, vyhoďme ho z kola ven

Tuto glosu z úterní MF Dnes chci věnovat jedné známé porodnici, kde jsem sedm měsíců ležela na oddělení rizikových těhotenství, elitnímu pražskému gymnáziu, kde jsem čtrnáct let učila, a nejmenované politické straně.

21.3.2019 v 11:58 | Karma článku: 14.44 | Přečteno: 429 | Diskuse

Vašek Peričevič

Kauza Roman Ševčík: Proč transparentní účet?

Roman Ševčík je první vězeň v České republice, který se dostal na svobodu po 30 letech. Jeho životní příběh je černou můrou české justice.

20.3.2019 v 10:52 | Karma článku: 23.87 | Přečteno: 797 | Diskuse

Bedřich Dvořák

Ministerstvo obrany chce lidi připravovat na válku nebo krizi

Mám jako odpověď jediné slovo - " NECHCI ". Souhlasím s nějakými opatřeními k povodním. K výpadkům energií je to již jiné. Ty musí někdo nějak zavinit a společnost to musí vyřešit. Válčit nechci v žádném případě.

17.3.2019 v 11:12 | Karma článku: 19.67 | Přečteno: 446 | Diskuse

Veronika Valíková

Anketa o vyloučení Václava Klause mladšího z ODS

Také se zapojím. Když dnes zasedá výkonná rada strany, aby rozhodla, jak potrestat neposlušného poslance, který setrvale hřeší svou pravdomluvnosti. Pevně věřím, že ODS Klause juniora nevyžene. V opačném případě ji nebudu volit.

16.3.2019 v 11:06 | Karma článku: 46.94 | Přečteno: 8670 | Diskuse

Zdenek Horner

Největším uctěním obětí z NZ by bylo

zakázat na netu všechny, kdo schvalují muslimský masakr, nebo jej alespoň využívají k dalšímu útoku na muslimy. Masový vrah zabije desítky muslimů a někteří mají tu drzost navrhovat zákaz islámu. To jako za trest?

16.3.2019 v 2:32 | Karma článku: 12.78 | Přečteno: 694 | Diskuse
Počet článků 5 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 4854
Je jeden způsob, jak se vyhnout kritice: nedělej nic, neříkej nic a ničím se nestaň. - Aristoteles

Najdete na iDNES.cz